Je to vzácné genetické onemocnění, při kterém se rozpadají svalové buňky. Je to zákeřná nemoc, neboť se rok od roku můj zdravotní stav stále zhoršuje. Nejprve jsem přestal chodit, poté mi hodně zeslábly ruce. Tudíž, jsem odkázán na milost a nemilost druhých. Připadám si jako želé, protože své tělo nedokážu téměř vůbec ovládat.

Na tuto nemoc zatím neexistuje žádný lék.

Od 6 let jsem na invalidním vozíku, a ve 13 letech jsem byl na operaci páteře. Od té doby používám dýchací přístroj BiPap.

V našem malebném městečku jsem vyjezdil základní školu, a poté jsem nastoupil na Gymnázium do Dubí. Po celou dobu mé školní docházky mi asistovala moje maceška.

V 9 letech jsem začal hrát Bocciu, což je paralympijský sport.

Je to sport podobný petangu, ale pro lidi s handicapem. Mým největším úspěchem je 9.místo na mistrovství světa v Pekingu v roce 2015. Nyní se tomuto sportu již nevěnuji.

Momentálně nejraději hraji počítačové hry se svými kamarády, kteří mají stejný handicap. Moc rádi se několikrát do roka setkáváme, jezdíme na výlety a společné dovolené. Každoročně spolu slavíme příchod nového roku.

Moc rád sleduji motosport, obzvlášť MotoGP. V roce 2019 jsem měl možnost, díky Jiřímu Brožovi jet do Německa na známý okruh Sachsenring a podpořit závodníky. S tátou jsme prošli celý paddock, kde jsme potkali mnoho známých tvářích, jako byl např. Dovizioso, Quartararo, Espargaro, Bagnaia atd. Mým největším oblíbencem je český výborný jezdec Filip Salač.

Jsem moc rád, že jsem se mohl vyfotit nejen s jezdci, ale také s krásnými hosteskami, které na žádném závodě nesmějí chybět.

Mým velkým přáním je, podívat se znovu na závod MotoGP, třeba do Rakouska na Red Bull Ring, který není až tak vzdálený. Snad to vyjde.

Chodí do sedmé třídy běžné základní školy a jako každý puberťák občas s kamarády zlobí. Matty doma ujde pár kroků, ale venku, již není schopen pohybu, nezvládne sebemenší nerovnost. V jeho věku už většina kluků s jeho diagnózou není schopna chůze vůbec. Matty potřebuje dopomoc prakticky ve všech činnostech, neunese aktovku, knihy, skleničku s pitím, neoblékne se, potřebuje pomoc s hygienou. Každý den rehabilitujeme a každé tři měsíce jezdíme do FN v Motole na kontroly. Mattyho venku vozíme na mechanickém invalidním vozíku, a protože ho nezvládne sám ovládat, je trvale závislý na další osobě a nemá žádnou svobodu. Nyní řešíme elektrický invalidní vozík, který Mattymu, alespoň trochu svobody.

A s kamarády z MDA RIDE jsem se poprvé potkal v roce 2011, když jsem sotva chodil, dnes už bohužel zase sotva chodím...

Vystudoval jsem sportovní gymnázium, studoval jsem dva roky na ČVUT, ale zdravotní stav mi nedovolil studium dokončit.

V životě mě naplňuje psaní blogu a knih s kamarádem Jakubem. Společně jsme napsali tři knihy plné černého humoru, který máme v oblibě.

Pojí nás také onemocnění zvané Duchennova svalová dystrofie a velké přátelství.

Mám další kamarády, kteří mají stejné onemocnění. S nimi i s jejich rodiči se rádi setkáváme.

Rád trávím čas i s mojí velkou rodinou.

Mezi mé zájmy patří psaní blogu, cestování, sledování sportu a kultury a hraní her s kamarády.

Prostě dělám to co můžu a nemyslím na to, co dělat nemůžu.

Do sedmi let jsem chodila, ale stále častěji jsem padala, až jsem musela začít používat vozík. Nyní se pohybuji na elektrickém vozíku a jsem odkázána na 24hodinovou péči. Miluji hudbu a film, proto často navštěvuji různé koncerty nebo kina. Také mě baví všelijaká výtvarná činnost - maluji, korálkuji, vyrábím různé dekorace. Velmi ráda cestuji po České republice i v zahraničí, mým snem je procestovat celý svět. Také se věnuji zvířátkům, bez kterých si vůbec neumím představit život. Neustále ráda něco dělám, neumím odpočívat a mým mottem je: všechno jde, když se chce ☺.